#fyz #astro Třetí principiálně odlišná metoda využívá k měření vedlejších efektů rozpínání vesmíru. Jednoduchou úvahou dojdeme k závěru, že v rozpínajícím se vesmíru se od nás vzdálenější objekty vzdalují vyšší rychlostí, než ty blízké. Závislost je lineární, koeficient úměrnosti nazýváme Hubblova konstanta. Rychlosti vzdalování (tzv. radiální rychlosti) naštěstí dokážeme poměrně snadno určit z posuvu spektrálních čar vzdalujících se objektů, a tak je tato metoda účinná při odhadech vzdáleností srovnatelných s velikostí pozorovatelného vesmíru. Je zřejmé, že přesnost této metody stojí a padá s přesností znalosti Hubblovy konstanty, proto kosmologové věnují veliké úsilí jejímu určení. To mohou v podstatě dvěma způsoby: Některou z metod standardní svíčky změří co nejpřesněji vzdálenost objektu a z této hodnoty a z velikosti posuvu spektrálních čar Hubblovu konstantu dopočítají. Druhá možnost spočívá v pečlivé analýze reliktního záření. Tímto měřením se zabývala sonda Evropské kosmické agentury Planck.
URL:
https://www.aldebaran.cz/bulletin/2018_21_hub.php
FB:
https://www.facebook.com/1733809140199804/posts/2098051170442264
Žádné komentáře:
Okomentovat