#fyz #astro O gravitačním čočkování uvažoval Albert Einstein už v roce 1912, jeho výpočty se dochovaly v Einsteinově pracovním denníku. Usoudil ale, že půjde o jev natolik nevýrazný, že nebude lidskými prostředky měřitelný a celou věcí se dále nezabýval, ani ji nepublikoval. Podobné úvahy publikoval až anglický astronom Arthur Eddington v roce 1920. Vize gravitačních čoček učarovala i ruskému fyzikovi Orestu Chvolsonovi (1852–1934), který se jimi zabýval po roce 1924 a českému elektroinženýrovi Rudi Mandlovi (1894–1948), který emigroval do USA, kde dokonce v roce 1936 přiměl Alberta Einsteina k sepsání zmínky o gravitačních čočkách v článku v časopise Science. Einstein ale nadále považoval tento jev za zanedbatelný a neměřitelný. V tom samém roce se gravitačními čočkami zabýval i český astronom a pedagog František Link (1906–1984). V roce 1937 ukázal švýcarsko-americký astronom Fritz Zwicky (1898–1974), že by efekt nemusel být malý, pokud by čočkujícím objektem nebyla hvězda, ale celá galaxie. První gravitační čočka byla objevena až po Einsteinově smrti v roce 1979. Dnes jsou gravitační čočky běžnou záležitostí, z deformit obrazů vzdálených objektů dokážeme rekonstruovat prostorové rozložení mezilehlé látky včetně temné hmoty a gravitační čočky se využívají i k zobrazování velmi vzdálených objektů. Jedna taková „superčočka“ dokázala vzdálenou hvězdu zjasnit faktorem 2000, a umožnila tak spatřit nejvzdálenější hvězdu, která byla pojmenována Ikaros (na počet bájného letce, jenž svou touhu po poznání zaplatil životem).
URL:
https://www.aldebaran.cz/bulletin/2018_28_len.php
FB:
https://www.facebook.com/1733809140199804/posts/2156697024577678
Žádné komentáře:
Okomentovat